IL-18 Drives ILC3 Proliferation and Promotes IL-22 Production via NF-κB
IL-18 podporuje prolifaraci ILC3 a produkci IL-22 aktivací NF-κB
Vrozené lymfoidní buňky skupiny 3 jsou velmi důležitých regulátorem aktivity imunitního systému. Udržují homeostázu v přítomnosti komenzální mikrobioty, ale pomáhají také posilovat imunitní odpověď v případě přítomnosti mikrobiálních patogenů. ILC3 jsou významnými producenty IL-22, což je cytokin zapojený do antimikrobiální odpovědi. Autoři studie hledali cytokiny, které podporují proliferaci ILC3 a podporují produkci IL-22 buňkami ILC3. Identifikovali IL-18, který kooperuje s IL-15, což je interleukin nutný pro přežití ILC3. IL-18 ovlivňuje signální cesty vedoucí k aktivaci NF-κB. Autoři zjistili, že signální komponenta komplexu NF-κB p65 se váže na proximální část IL-22 promotoru a zvyšuje jeho transkripční aktivitu. Navíc autoři popisují, že CD11c+ dendritické buňky exprimující IL-18 se nacházejí v těsné blízkosti ILC3 v krčních mandlích, tedy je aktivně podporují. Autoři tedy shrnují, že popsali nový mechanismus, jakým dochází k proliferaci ILC3 a produkci IL-22, identifikovali vliv IL-18 na produkci IL-22 skrze aktivaci NF-κB.
http://www.jimmunol.org/content/199/7/2333
Single Nucleotide Polymorphisms of the High Affinity IgG Receptor FcγRI Reduce Immune Complex Binding and Downstream Effector Functions
Polymorfismus v jednom nukleotidu vysokoafinního receptoru pro IgG FcγRI redukuje vazbu imunokomplexu a narušuje další signalizaci a efektorové funkce buňky
Vazba IgG na receptor FcγR (přemostění receptorů imunokomplexy) na efektorových imunitních buňkách vede k jejich aktivaci, např. k zvýšení fagocytózy, Ig dependentní cytotoxicitě, uvolnění cytokinů aj.
Polymorfismus v nízkoafinních receptorech pro IgG je asociovaná a alterovanou aviditou k IgG, což ovlivňuje i klinickou odpověď pacientů s rakovinou či autoimunitními nemocemi na léčbu monoklonálními protilátkami. Vzhledem k této znalosti se autoři zaměřili na vysokoafinní IgG receptory. Hledali jednonukleotidové polymorfismy, které se projeví změnou funkcí efektorové buňky. Pouze SNP V39I, lokalizovaný v extracelulární doméně FcγRI, redukuje vazbu imunokomplexů, ale vazba monomerního IgG se nemění. Tato změna vede k redukci efektorových funkcí, je snížená signalizace přes gamma řetězec a snížená mobilizace intracelulárního vápníku.
SNPs I301M a I338T, lokalizované v transmembránové a intracelulární doméně, neovlivňují vazbu monomerního IgG ani imunitního komplexu. Je však narušena signalizace, tedy i aktivace buňky. Autoři také sledovali četnost výskytu těchto SNPs v kohortě zdravých dánských dobrovolníků a výskyt je velmi nízký. Znalosti těchto polymorfismů a jejich dopadů může vysvětlit alterovanou efektivitu podávaných terapeutických protilátek.
http://www.jimmunol.org/content/199/7/2432
