http://www.bloodjournal.org/content/132/5/501?sso-checked=true
Dexpramipexol pro léčbu hypereozinifilních syndromů
Hypereozinofilní syndromy (HES) jsou heterogenní skupinou nemocí, které charakterizuje vysoký počet periferních eozinofilů a také poškození tkání, které aktivita eozinofilů způsobila. Většina pacientů dobře reaguje na léčbu kortikoidy (GC), mnohdy je však nezbytné podávat vysoké dávky, což má ovšem i vedlejší účinky. Dexpramipexol je orální syntetický aminobenzothiazol, který má výborný bezpečnostní profil, a ukázalo se, že snižuje počty eozinofilů. Jednalo se o třetí fázi studie léčby amyotrofické laterální sklerózy. V této studii autoři zjišťovali, zda je možné a účinné přidat k léčbě GC také dexpramipexol u pacientů s HES. Primárním výstupem bylo snížení dávky CG alespoň 50 % a udržení poklesu počtu eozinofilů pod 1000/μl. Zároveň byla hodnocena klinika, symptomy. Z 10 pacientů 40 % dosáhlo redukci dávky medrolu o více než 50 % a poměr dexpraipexolu/medrolu byl nižší než 100 %. Veškeré vedlejší účinky byly self-limitující a nevedly k přerušení terapie. Biopsie postižené tkáně u 2 pacientů ukázala normalizaci patologie a deplece eozinofilů při léčbě dexpramipexolem. Bioptické vzorky z kostní dřeně po 12 měsících užívání dexpremipexolu vykázala absenci zralých eozinofilů.
Zdá se tedy, že dexpramipexol je slibným lékem, který je netoxický a účinný v kombinaci s glukokortikoidy u pacientů s hypereozinofilním syndromem.
http://www.bloodjournal.org/content/132/5/e1
Identifikace klíčových lipidů nepostradatelných pro aktivaci trombocytů
Integrita trombocytů a jejich funkce závisí na lipidové kompozici. Ale lipidový profil trombocytů zatím nebyl přesně prozkoumán a kvantifikován. Autoři zkoumali lipidom myších trombocytů. Zjistili, že lipidom obsahuje 400 druhů lipidů. Porovnání lipidomu klidových a aktivovaných trombocytů se liší, a to až ve 20 %. Jedná se hlavně o lipidy obsahující kyselinu arachidonovou. Sfingomyelin fosfodiesteráza 1 (Smpd1) deficit vede k velmi specifickému ovlivnění trombocytárního lipidomu, kdy dochází ke zvýšení lysosfingomyelinu a následné modifikaci destičkové aktivace a formování trombu. Kvantitativní lipidomická analýza odhalila nové mechanismy důležité pro destičkové funkce, tímto se otevírají nové možnosti diagnostiky a terapie.
