Chronická jaterní nemoc po transplantaci alogenních hematopoetických buněk
V literatuře je možné dohledat zmínky o chronické jaterní nemoci (CJN) po transplantaci alogenních hematopoetických buněk (HCT). Do roku 2000 dominovaly jaterní nemoci způsobené virovými hepatitidami. V současné době je vyšší prevalence steatózy jater související s metabolickou dysfunkcí (MASLD). Autoři se zaměřili na výskyt CJN po HCT a hodnotili data pacientů, kteří byli dva roky po HCT. Do studie zahrnuli 392 osob. Prevalence CJN byla 41,8 % a z těchto pacientů 56 % trpělo MASLD. Celkem 47 % pacientů mělo nadbytek ukládání železa do jater. Onemocnění jater se nejčastěji rozvinulo dříve než dva roky po transplantaci. Jen u 13 % se CJN objevila až po téměř dvou letech. Rizikovými faktory pro vznik CJN po transplantaci byly akutní i chronická reakce štěpu proti hostiteli grade II až IV a předtransplantační onemocnění jater. Dále pak byl vyšší výskyt CJN u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární nemoci, s diabetem typu II a u těch na kortikosteroidech. U 1,5 % pacientů došlo ke vzniku cirhózy.
https://www.isct-cytotherapy.org/article/S1465-3249(24)00772-2/fulltext
Kryoprezervace mezenchymálních/stromálních buněk pomocí roztoku s a bez DMSO
Při kryoprezervaci kmenových buněk je nezbytné, aby byla během procesu uchována co nejvyšší viabilita skladovaných buněk. Součástí média, v nichž jsou buňky uchovávány, je také DMSO (dimethylsulfoxid). Tato látka je však pro buňky toxická, a nejen pro buňky, při podání takových buněk pacientovi může negativně působit i na něj. Autoři porovnávali kvalitu skladovaných buněk, které byly v roztoku bez DMSO (roztok obsahoval sukrózu, glycerol, izoleucin v plazmalytu A) a s DMSO. Jednalo se kmenové buňky izolované z kostní dřeně. Průměrná viabilita buněk před zamražením byla 94,3 %, která se snížila o 4,5 % a 11,4 % u buněk vystavených DMSO roztoku a roztoku bez DMSO. Průměrná výtěžnost životaschopných buněk však byla vyšší u buněk zamražených v roztoku bez DMSO. Kromě toho měly MSC kryokonzervované v obou roztocích očekávanou úroveň exprese pro CD45, CD73, CD90 a CD105 bez významného rozdílu v globálních profilech genové exprese.
Výsledky tedy ukazují, že kryoprezervace kmenových buněk v roztoku bez DMSO může vést k mírnému snížení viability buněk, ale vyšší výtěžnosti a shodnému imunofenotypu v porovnání s buňkami kryoprezervovanými v roztoku s DMSO. Průměrná viabilita byla u roztoku bez DMSO nad 80 %, což ke klinicky přijatelné.
https://www.isct-cytotherapy.org/article/S1465-3249(24)00773-4/abstract
