Úspěšná haploidentická transplantace kmenových buněk bez podpůrného režimu u pacientů s relabujícím/refraktorním myelomem po léčbě CART
Nové terapie mohou výrazně zlepšit prognózu pacientů s mnohočetným myelomem, kteří nereagovali na předchozí léčbu, hlavně myelosupresi. Neablativní alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk může být vhodnou možností pro pacienty s myelomem, ale stále je zde velká prevalence mortality. V této studii autoři sledovali pacienta, který měl relabující/refraktorní myelom déle než devět let. Pacient prošel mnoha cykly chemoterapie a dosáhl parciální remise a následně byl léčen pomocí CART, tj. T lymfocyty s chimerickým receptorem cílícím na antigeny zrajících B lymfocytů v kombinaci s lymfodeplecí fludarabinem a cyklofosfamidem. Pět měsíců po CART bylo u pacienta dosaženo kompletní remise, ale rozvinula se refraktorní myelosuprese, grade IV, po několika závažných infekcích. K podpoře obnovy hematopoézy byly transplantovány kmenové buňky dcery pacienta, které byly aplikovány bez předchozí přípravy a další doprovodné léčby. Po trombotické mikroangiopatii a akutní reakci štěpu proti hostiteli byl pacient propuštěn s plným dárcovským chimérismem. Autoři předpokládají, že toto přihojení lze přičíst těžkému selhání krvetvorby pacienta a další lymfodepleci, která byla vyvolána fludarabinem. Tato studie poukazuje na možnosti alogenní transplantace krvetvorných buněk se sníženou intenzitou kondicionování nebo dokonce s vynecháním kondicionování, zejména u pacienta s relabovaným/refrakterním mnohočetným myelomem, který se po dlouhodobé léčbě potýká s těžkou myelosupresí.
https://www.isct-cytotherapy.org/article/S1465-3249(24)00901-0/abstract
Porovnání dávkování metotrexátu v profylaxi reakce štěpu proti hostiteli po nepříbuzenské transplantaci hematopoetických kmenových buněk
Metotrexát (mtx) je standardně používaný jako profylaxe reakce štěpu proti hostiteli (gvhd) v případech alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk (hct). Zatím však není zcela zřejmé, v jakém dávkovacím režimu by měl být podáván. Ve studii autoři porovnávali výsledky různých dávkovacích protokolů v rámci 816 pacientů. Zvýšené riziko grade II až IV akutní gvhd a chronické gvhd bylo v kohortě se zkráceným nízkodávkovým mtx režimem (5 mg/m2 infuze 1., 3. a 6. den) v porovnání s pacienty, kteří podstupovali léčbu s jiným protokolem, tj. originální krátkodobý režim, redukovaný krátkodobý režim a režim s minimálními dávkami). Výsledky transplantace se výrazně nelišily v případech, že musel být použit leucovorin. Je tedy patrné, že zkrácení nízkodávkového režimu podávání mtx může vést ke zvýšení komplikací v podobě akutních i chronických reakcí štěpu proti hostiteli.
https://www.isct-cytotherapy.org/article/S1465-3249(24)00935-6/fulltext
