Varianty v genu AGBL5 jsou odpovědné za recesivní autozomální retinitis pigmentosa se ztrátou sluchu
Gen AGBL5 kóduje CCP5 (cytoplasmic carboxypeptidase 5), což je α-tubulin deglutamyláza, která štěpí γ-karboxylové zbytky glutamylovaného tubulinu. V této studii autoři provedli exomové sekvenování probandů z osmi nepříbuzných rodin z Itálie, Španělska, Palestiny, Švýcarska a Řecka. Všichni účastníci měli suspektní diagnózu Usherova syndromu typu II, a to kvůli příznakům RP a post-verbální sensorineurální ztrátě sluchu (SNHL), která byla od mírné po středně těžkou. Autorům se podařilo identifikovat bialelní sekvence variant AGBL5 u všech účastníků. U čtyř se jednalo o nové varianty. Varianty se vyskytovaly společně s retinálními a sluchovými fenotypy u dalších postižených členů rodiny. Nebyly zjištěny žádné kauzální varianty v genech známých pro hluchotu nebo Usherův syndrom, které by mohly vysvětlit ztrátu sluchu u pacientů. Autoři tak dospěli k závěru, že SNHL je součástí retinopatie spojené s variantami v genu AGBL5. Tato studie poskytuje první důkaz, že mutace v AGBL5 mohou způsobit formy RP spojené se ztrátou sluchu, pravděpodobně v důsledku dysfunkce smyslových řasinek v sítnici a ve vnitřním uchu.
https://www.nature.com/articles/s41431-024-01768-8
EMD missence varianta způsobuje X-vázanou izolovanou dilatační kardiomyopatii s deficitem myokardiálního emerinu
Patogenní varianty v genu EMD způsobují X-vázanou Emery–Dreifussovu svalovou dystrofii typu 1 (EDMD1), která se projevuje kontrakturami kloubů a atrofií kosterních svalů, síňovými arytmiemi, poruchami srdečního vedení a dilatací síní. Byla také zmíněna možná spojitost mezi variantou v genu EMD a izolovanou dilatační kardiomyopatií (DCM), důkazy jsou v současné době nedostatečné. Autoři proto zkoumali kauzalitu missense varianty c.23C>G, p.Ser8Trp v genu EMD u velké rodiny s anamnézou DCM a podezřením na náhlou srdeční smrt (SCD) u mužů. DCM byla diagnostikována u šesti hemizygotních mužů ve věku 36–50 let a podrobná fenotypizace identifikovala jako významné rysy terminální srdeční selhání, poruchy srdečního vedení a komorové arytmie. Magnetická rezonance srdce ukázala, že v srdci dochází také k ischemiím. U žádného z šesti mužů nebyla přítomná svalová dystrofie, pouze snížené hodnoty emerinu v srdečním svalu a kosterní svalovině. EMD varianta c.23C>G byla pomocí statistické analýzy označena za možnou příčinu vzniku DCM. Mezi 17 heterozygotními ženami ve věku 20–87 se u jedné rozvinula DCM ve věku 72 let.
Autoři uzavírají studii s tím, že missense varianta EMD c.23C>G je spojena s DCM bez svalové dystrofie.
