Spuštění tvorby a celoživotnímu přetrvávání patogenních autoprotilátek proti interferonům I. typu předchází ztráta imunitní tolerance
Protilátky neutralizující interferony I. typu (IFN-I) mohou výrazně zvyšovat závažnost průběhu infekcí. V této studii autoři zmapovali vývoj vzniku těchto protilátek, a to ve vzorcích 1876 dobře zaléčených pacientů s HIV (žijí s infekcí dobu delší než 35 let). Stejně jako v běžné populaci byly u 1,9 % detekovány autoIFN-I. Medián nástupu tvorby byl 63 let. Tyto autoIFN-I přetrvávaly celoživotně a zvyšovaly se během života. Byly detekovány protilátky proti všem typům IFN-I, tj. IFN α, ω, β. Přítomnost neutralizujících protilátek proti INFα byla spojená s vyšší vnímavostí k infekci SARS-CoV-2 a také s větším rizikem vzniku dalších typů autoprotilátek. Výsledky naznačují, že ztráta imunitní tolerance k IFN-I je rizikem pro rozvoj celoživotního deficitu IFN-I.
Fetální signalizační cesta MAVS–IFN-I kontroluje infekci ZIKV v placentě a maternální decidue
Placenta hraje roli v imunitní odpovědi proti Zika viru (ZIKV) a syndromu, který vzniká při infekci plodu. Autoři zjistili, že ZIKV infikuje hlavně fetální oblast placenty, a to mononukleární trofoblasty v junkční zóně. Infekce je zde limitovaná MAVS (mitochondrial antiviral-signaling protein) a interferony I. typu (IFN-I). RNA sekvenování odhalilo, že MAVS indukuje přepis genů stimulovaných IFN (ISG) ve spongiotrofoblastech, ale nikoli v dalších buňkách placenty, ty patrně využívají jiné signální cesty k aktivaci těchto genů. Autoři provedli pokusy na zvířatech a vytvořili placenty s deficitem interferonů nebo MAVS (Ifnar1-/- nebo Mavs-/-), což bylo spojené s vyšší mírou infekce přilehlé imunokompetentní deciduy. Heterozygotní Mavs+/- nebo Ifnar1+/- samice, které nosily imunodeficitní plody, trpěly větší mateřskou virémií a infekcí tkání než matky, které nosily plody bez deficitu. Signalizace MAVS–IFN u plodu tedy omezuje infekci ZIKV v trofoblastech junkční zóny, což moduluje šíření a výsledek infekce pro plod i těhotnou matku.
