Transglutamináza 3 podporuje kožní zánět u atopické dermatitidy aktivací z monocytů derivovaných dendritických buněk přes DC-SIGN
Atopická dermatitida je často spojená spojená se zvýšenými hodnotami IgE nejen proti cizím alergenům, ale také autoalergenům. Pacienti s AD s autoalergií mají většinou horší průběh AD a hůře reagují na terapii. V této studii autoři zjistili, že sérové hladiny IgE proti transglutamináze 3 (TGáza 3) jsou výrazně vyšší u pacientů s AD než u zdravých kontrol a pozitivně korelují s vážností AD. Exprese TGázy 3 v kožních lézích AD je také vyšší v porovnání s kontrolami, jakožto i Th2 cytokiny, které právě podporují expresi TGázy 3 keratinocyty. TGáza 3 váže dendritické buňky z monocytů (MoDC) přes specifickou adhezní molekulu DC-SIGN. Tato vazba pak vede k produkci IL-6 a aktivaci NF-kappaB signální cesty v MoDC. MoDC kultivované s TGázou 3 podporují polarizaci Th do Th1 subsetu. Kožní zánět v myším modelu AD je možné oslabit inhibicí TGázy 3. TGáza 3 se tedy může stát autoalergenem a sama je zapojena do kožního zánětu. Může se tak stát léčebným cílem.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(19)32705-8/fulltext
LRG1 podporuje migraci keratinocytů a reparaci zranění regulací stability HIF-1alfa
Reepitalizace je komplexní proces během hojení kožních defektů. Migrace buněk je v tomto ohledu kruciální. Autoři zjistili, že LRG1 je klíčovým regulátorem migrace epidermálních keratinocytů díky zvýšení stability HIF-1alfa. V kožních ranách myší byla zvýšená exprese LRG1 v okrajích rány a přidání rekombinantního lidského LRG1 akcelerovalo migraci keratinocytů a hojení. Podařilo se také identifikovat efektorový transkripční faktor LRG1. Je jím ELK3. Bylo potvrzeno, že LRG1 zvyšuje aktivitu ELK3, což vede k buněčné migraci přes zajištění vyšší stability HIF-1alfa. Hyperglykémie narušuje HIF-1alfa stabilitu a aktivaci, čímž se naruší hojení ran u diabetiků. Výsledky studie tedy dokládají důležitost LRG1 a jeho možnost využití i v klinické praxi u nehojících se ran, včetně těch diabetických.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(19)32548-5/fulltext
