Genetická studie psoriázy ukazuje na spojitost mezi socioekonomickým statutem a afektivními symptomy
Psoriáza je chronické systémové zánětlivé onemocnění s dědičností okolo 70 %. Předešlé celogenomové asociační studie (GWAS,genomic-wide association study) prokázaly existenci několika rizikových lokusů pro psoriázu. Autoři se rozhodli dále zlepšit pochopení genetického základu psoriázy, a tak provedli GWAS ve FinnGen a následně z dat z Estonské Biobanky a britské UK Biobanky. Vyhodnocena byla data 22 659 psoriatiků a 902 990 kontrol. Bylo nalezeno šest lokusů, které nebyly v předešlých studiích popsány. Většina se týkala genů spojených se signální dráhou NF-κB a imunitou. Genetické korelace zdůrazňují vztah mezi psoriázou a kouřením, vyšší tělesnou hmotností a nižším vzděláním. Autoři také popisují kauzální vztahy mezi psoriázou a poruchami nálady a dvousměrný kauzální vztah mezi psoriázou a nižší úrovní vzdělání. Výsledky poskytují další poznatky o rizikových faktorech psoriázy, které mohou být užitečné při vývoji budoucích léčebných strategií.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(24)00358-0/fulltext
Biomechanická aktivace keloidních fibroblastů podporuje lysozomální remodelaci a exocytózu
Keloidy jsou závažnou formou jizvení a mechanismy, které za tímto procesem stojí, nejsou doposud přesně popsány a možnosti terapie jsou velmi limitované. Cílem studie bylo zjistit odpověď normálních kožních fibroblastů a fibroblastů z keloidů (KDF) na změny tuhosti extracelulární matrix. Při kultivaci na hydrogelu, která napodobuje elasticitu normální nebo zjizvené kůže, se zjistilo, že KDF se více šíří v tužším prostředí. Zvýšeně produkují F-aktinová stresová vlákna a vytváří lokální adheze. Zvýšená kontraktilita aktomyozinu v KDF narušila normální mechanickou regulaci ukládání extracelulární matrix a poskytla odolnost vůči inhibitorům myozinu. Transkripční profilování identifikovalo mechanicky regulované dráhy v normálních dermálních fibroblastech a KDF, včetně aktinového cytoskeletu, Hippo signalizace a autofagie. Další analýza dráhy autofagie odhalila, že autofagický tok byl v obou populacích fibroblastů neporušený a závisel na kontraktilitě aktomyozinu. KDF však vykazovaly výrazné změny v organizaci lysozomů a zvýšení lysozomální exocytózy, která byla zprostředkována kontraktilitou aktomyozinu. Tato zjištění ukazují, že KDF mají zvýšené vnitřní cytoskeletální napětí, které zvyšuje odpověď na mechaniku extracelulární matrix a podporuje lysozomální exocytózu.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(24)00374-9/fulltext
