Grafén-like jednovrstevné monooxidy a monochloridy
2D jednovrstvé materiály s velmi malou šířkou (několik atomů) mohou být získány z téměř každého více vrstevnatého materiálu. Je domněnka, že katalogy 2D materiálu jsou téměř kompletní s několika materiály podobnými grafénu, které byly nedávno objeven. V tomto textu autoři popisují 2D grafén-like monolayery z monoxidů jako BeO, MgO, CaO, SrO, BaO a pevných struktur monochloridů LiCl, NaCl. 2D materiály obsahující d-orbitalové atomy, jako HfO, CdO a AgCl nejspíše také přijdou to výroby. Stejně tak 2D grafén-like monolayery z mononitridů ScN a monoselenidů CdSe. Tyto materiály mají velmi stejně jako grafén velmi zajímavé optické, mechanické a elektronové vlastnosti. Jsou vysoce stabilní dynamicky, termálně, kineticky i mechanicky díky atomové hybridizaci a elektronové delokalizaci. Navíc je možné tyto 2D monolayery dále stabilizovat, když se zruší imaginární frekvence fotonové disperzní relace. Je možné je využít v katalytických procesech, mnoha zařízeních, jako vodiče, pro skladování a konverzi energie atd.
https://www.pnas.org/content/116/35/17213
Intrinsická exprese viperinu reguluje termogenezi v tukové tkáni
Viperin je IFN-inducibilní multifunkční protein. Nedávné výsledky studií dokládají, že je přirozeně exprimován jen v některých tkáních. Jeho funkce však zatím nebyla popsána. Autoři zjistili, že intrinsická exprese viperinu reguluje termogenezi v tukové tkáni, která může být ochranou před metabolickými nemocemi a zapojuje se do febrilní odpovědi na invazi patogenů. Viperin KO myši mají zvýšenou produkci tepla, což vede k redukci tukové masy, zlepšuje se glukózová tolerance vyvolaná vysokotučnou dietou a také se zvyšuje tolerance na chlad. Tyto termogenní fenotypy vznikají na základě adipocyt-autonomním mechanismu, který reguluje beta oxidaci mastných kyselin. Podávání vysokotučné diety zvyšuje expresi viperinu a jeho funkce. Tato studie popisuje intrinsickou funkci viperinu, který reguluje termogenezi v tukové tkáni, a naznačuje, že využití inhibitorů viperinu by mohly být využity také v klinické praxi.
https://www.pnas.org/content/116/35/17419
