Glukokortikoidy suprimují neutrofilní NF-κB mediovanou ochranu před růstem hyf Aspergillus fumigatus
Glukokortikoidy (GK) jsou hlavním lékem, který se využívá k mírnění zánětů a k potlačení aktivity imunitního systému. Užívání GK však zvyšuje riziko houbových infekcí, včetně těch způsobených Aspergillus fumigatus, které mají i více než 50% úmrtnost. V této studii autoři zjišťovali mechanismus, jakým GK zvyšují riziko infekce A. fumigatus. V pokusu využili larvy dania pruhovaného, které infikovali A. fumigatus a následně léčili GK. V porovnání s larvami, které nedostávaly GK, larvy s GK hojně umíraly. Při zaměření na imunitní systém se zjistilo, že i přes podávání GK migrují makrofágy a neutrofily do místa infekce a léčba GK nemá příliš velký vliv na zabíjení houbových spor. Vliv GK se manifestuje v dalších fázích nemoci, kdy již imunitní systém není pod vlivem GK schopen kontrolovat invazivní růst hyf. GK více inhibují neutrofily než makrofágy. GK totiž suprimoval transkripční faktor NF-κB v neutrofilech v místě infekce, což umožnilo růst hyf A. fumigatus, což vedlo k úmrtí larev.
Rychlá autopsie k definování prostorové distribuce dendritických buněk a T lymfocytů v plicním adenomu
Odpověď na imunoterapii je spojená s přítomností konvenčních dendritických buněk (cDC) typu 1 a typu 2 (cDC1,2). cDC1 jsou nezbytné pro aktivaci CD8 T lymfocytů a cDC2 aktivují CD4 T lymfocyty. Zralé regulační cDC mohou narušit imunitní odpověď v mikroprostředí nádoru (TME) a umožnit jeho růst. Autoři mapovali distribuci cDC v TME lidského adenokarcinomu plic a jeho metastázách, v časném a pozdním stadiu nemoci. Vzorky byly získány od deseti pacientů. Bylo zjištěno, že T lymfocyty, cDC1 a cDC2 jsou přítomné ve stromatu nádoru, zatímco zralé regulační cDC se nacházejí přímo v nádoru. To naznačuje, že by jednotlivé buňky mohly mít unikátní funkce vázané na danou lokalitu. V plicích a v metastázách do uzlin bylo více T lymfocytů a cDC než v jaterních metastázách. Proporce T lymfocytů a cDC1 se nelišily mezi stadii nemoci, v pozdějších stadiích se zvyšovaly počty cDC2 a makrofágů. Znalosti o rozložení imunitních buněk a jejich počtů v plicním adenomu a metastázách je možné využít k vývoji účinné léčby
