Výsledky léčby vysoce rizikového mnohočetného myelomu vlastními kmenovými buňkami
Mnohočetný myelom (MM) se vyznačuje mnoha cytogenetickými abnormalitami. Pokud pacienti vykazují více než jednu, jedná se o vysoce rizikový MM (VR MM). V této studii autoři sledovali pacienty s VR MM, kteří podstoupili autologní transplantaci hematopoetických buněk (autoHCT). Ve studii bylo 79 pacientů (12 mělo tři abnormality, 67 dvě abnormality). Před autoHCT dostávali pacienti kombinovanou indukční terapii, při níž 66 % pacientů dosáhlo velmi dobré částečné odpovědi, 29 % dospělo k minimální reziduální nemoci (MRD). Celkem 56 pacientů po transplantaci dostávalo udržovací léčbu. MRD dosáhlo po +100 dnech od autoHCT 36 pacientů. Medián doby přežití bez progrese byl 15,6 měsíců a medián celkového přežití byl 28 měsíců. Dále se ukázalo, že dosažení MRD před auto HCT bylo spojené s lepšími výsledky po HCT, hlavně s dobou přežití bez progrese, a dosažení MRD po autoHCT bylo spojené s delší dobou celkového přežití. Pacienti s VR MM mohou z léčby autoHCT profitovat.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)01513-0/fulltext
Incidence a dopady atypické chronické reakce štěpu proti hostiteli
Chronická reakce štěpu proti hostiteli (cGVHD) po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (alloHSCT) je spojená s vysokou morbiditou i mortalitou. Mívá typické příznaky, tj. postižení některého či všech z definovaných osmi orgánů. Existují však také netypické příznaky cGVHD, které sledovali autoři této studie. Ve studii bylo 623 pacientů po alloHSCT. Atypickou cGVHD, tj bez přítomnosti některého z definovaných příznaků cGVHD, vykazovalo 2,2 % pacientů. Nejčastěji se jednalo o imunitně mediovanou cytopenii, poškození ledvin a polyserositidy. Bylo zjištěno, že rizikovými faktory pro rozvoj atypické cGVHD je přítomnost předchozí akutní GVHD a infuze dárcovských lymfocytů. Nezávislým rizikovým faktorem bylo celotělové ozáření. U pacientů s atypickou cGVHD byla vyšší nerelapsová mortalita. Souhrnně lze říci, že atypická cGVHD je častější, než se dříve odhadovalo a zvyšuje riziko nerelapsové mortality. Je tedy potřeba se na tento typ cGVHD léčebně zaměřit.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)01555-5/fulltext
