Neurologické komplikace centrálního nervového systému po alogenní transplantaci kmenových buněk
Po alogenní transplantaci kmenových buněk (alo-HCTS) se mohou vyskytnout neurologické komplikace (NK), které se týkají centrálního nervového systému (CNS). V této studii autoři hledali potenciální rizikové faktory, které se podílejí na jejich vzniku. Zaměřili se hlavně na roli inhibitorů kalcineurinového receptoru (KNI). Porovnávali výskyt CNS-NK mezi pacienty léčenými KNI, a sice cyklosporinem A a takrolimem. Celkem 739 pacientů po alo-HCTS sledovali v průměru 6,8 roků. U 17 % z nich se rozvinuly CNS-NK, což bylo spojené se snížením celkové doby přežití a zvýšením s transplantací spojené mortality. Nejčastější příčinou byly infekce a nežádoucí účinky léčby KNI coby profylaxe štěpu proti hostiteli. Bylo také zjištěno, že rizikovými faktory pro CNS-NK jsou věk, celotělové ozáření a přítomnost akutní a chronické nemoci štěpu proti hostiteli. Z hlediska rozvoje CNS-NK spojených s alo-HCTS vyšla rizikovější léčba takrolimem než cyklosporinem A. Pacienti na takrolimu častěji trpěli trombotickou mikroangiopatií. Výskyt CNS-NK je spojený se špatnou prognózou a takrolimus může být přitěžujícím faktorem.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(24)00290-2/fulltext
Zvýšená exprese PD-1 na cirkulujících T lymfocytech koreluje s horšími výsledky po autologní transplantaci kmenových buněk
V léčbě mnohočetného myelomu a lymfomů se před autologní transplantací kmenových buněk (auto-SCT) používá vysokodávková chemoterapie. Dokáže indukovat dlouhodobé přežití bez progrese. Dochází ovšem také k relapsům, které jsou spojené s kvalitou imunologické rekonstituce po transplantaci, s vyčerpáním imunitních buněk a imunometabolickými defekty. Autoři analyzovali dynamiku markeru vyčerpání molekuly PD-1 na imunitních buňkách během rekonstituce po vysokodávkové chemoterapii předcházející auto-SCT. Během časné rekonstituce byla zvýšená exprese PD-1 na T lymfocytech, NK buňkách a monocytech. V průběhu doby se exprese PD-1 na NK buňkách a monocytech normalizovala, na T lymfocytech byla variabilní. Pacienti s lymfomy, kteří měli zvýšenou expresi PD-1 na T lymfocytech, měli kratší dobu přežití bez progrese nemoci (medián 146 dní). Lepší léčebné výsledky byli u pacientů, jejichž T lymfocyty exprimovaly nižší množství PD-1. T lymfocyty pacientů se zvýšenou expresí PD-1 vykazovaly imunometabolickou hyperaktivaci a vyčerpání. Kromě toho byly u pacientů s vysokou expresí PD-1 také zvýšené počty proliferujících Ki-67+ T lymfocytů. Exprese PD-1 na T lymfocytech by mohla sloužit jako biomarker nepříznivé prognózy u pacientů s lymfomem, kteří podstoupili vysokodávkovou chemoterapii a následně transplantaci kmenových buněk.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(24)00257-4/fulltext
